Bizon měl jako vždy pravdu, aneb před tréninkem se nikdy neprotahujte

Nedávno jsem si v MF Dnes v rubrice sport přečetl velmi zajímavý článek o světově uznáváném fyzioterapeutovi Michalu Novotném, který je uznáváným odborníkem v tenisovém okruhu ATP a nejen tam. Za zmínku třeba patří, že o jeho služby měl zájem fotbalový klub Real Madrid, jenž mu nabízel lukrativní smlouvu, aby se stal hlavním klubovým lékařem. Nyní však k jádru celé problematiky. Tento brilantní lékař mi dává za pravdu v mém tvrzení, že protažení před sportovním výkonem je zcela zbytečné, ba dokonce i zdraví ohrožující.

Jistě si všichni, kdo jste se mnou někdy trénovali nebo byli na soustředění, dobře pamatujete, že vždy jsem nerad dělal rozcvičky se slovy, je to zbytečné a k ničemu, a vždy jsem byl za to odměněn nějakými kliky popř. "angličáky" navíc. A i přesto jsem si nikdy nestěžoval, že mám fyzické problémy, něco mě tahá nebo pobolívá. Dokonce na většině kondičních soustředěních jsem byl v běhu nejlepší a na těch prvních jsem v dobách poledního klidu, kdy všichni spali či naříkali, jak jsou namožení, běhal okolo tábora. Vysvětlení celého problému je celkem jednoduché. Pan Novotný říká, pokud se protáhnete před úkonem, tak tím si škodíte, protože se sníží dynamičnost celého svalu a všeho protaženého o 20%. To zapříčiní nižší výkonnost a i větší náchylnost k namožení, v horším případě i ke zranění. Proto bych chtěl našim trenérům doporučit, aby zrušili počáteční desetiminutovou rozcvičku a místo ní poskli čas pro individuální zahřátí svalů, s tímže kdo chce si může dělat rozcvičku a tradiční protažení bych přesunul na konec tréninku.

Komentáře

Rozhodně se rozcvičovat

Také jsem si nedávno v Mf Dnes přečetla rozhovor s fyzioterapeutem tenisového okruhu ATP, Michalem Novotným. Mluví zde, mimo jiné, o zakořeněném mylném zvyku, svalstvo před výkonem ( zápas, trénink )
dlouze protahovat, namísto organismus " nastartovat ", svalstvo zahřát a prokrvit. DLOUHÝM protahováním
totiž svalstvo ztrácí na výbušnosti a paradoxně je pak náchylnější ke zranění.
To ale rozhodně neznamená rozcvičku podceňovat, resp. nedělat ji vůbec. NAOPAK! Rozcvička je důležitou
a nezbytnou součástí systematického tréninku. Po nedostatečném a nekvalitním rozcvičení je riziko zranění
mnohem vyšší! Mluvíme zde samozřejmě o hráčích určité úrovně s pravidelným, téměř denním tréninkem, často dvoufázovým.
A jak by mohla a měla taková " stolnětenisová " rozcvička vypadat? Úvodní část - delší, mírné rozběhání
( 4 - 5 min ), během kterého se postupně rozcvičují důležité partie těla, napodobují se různé pohyby, poskoky
a suny, které později uplatníme ve hře za stolem. Střední část - strečink, krátký a dynamický, kdy je zachována posloupnost cviků směrem od hlavy dolů. Závěrečná část - aktivní, dynamická s využitím např.
švihadla, specifických stolnětenisových cvičení, míčových her, popřípadě "angličáků " nebo kliků.
Samozřejmě záleží na co konkrétně je ten který trénink zaměřený, k tomu pak směřuje a uzpůsobuje se
i rozcvičení.
Závěrem tedy, rozcvička rozhodně ANO, jen by měla být celkově dynamičtější. Společné rozcvičení rovněž ANO a zvláště u mládeže. Ne každý hráč, hráčka přistupuje k rozcvičení zodpovědně a poctivě ( a nejen
k rozcvičení ). Dlouhé protahování svalstva zařadit do kompenzačního cvičení, které se dělá pravidelně
a nekompromisně se vyžaduje, po každém tréninku.

P.S. "Bizon nemá vždy pravdu. "

Jak vypadají rozcvičky ve skutečnosti

Jsem velice potěšen, že oddílová "šéftrenérka" ví, jak má vypadat správná stolně tenisová rozcvička, ale co je horší, je její uvedení do praxe. I když se na Slavoji rozhodně nevyskytuji každý den a mnohdy dorazím do naší "haly" už po proběhlé rozcvičce, ještě nikdy jsem si nevšiml, že by proběhla správná rozcvička, tak jak zde byla popsána.
Vždy hráči účastnící se vedeného tréninku se velmi zvolna rozklušou, přičemž velmi zvolna ani správně nevystihuje míru klusu, a poté jeden z nich vede rozcvičku, při které všichni ostatní akorát tak kecají. A o švihadlu, klikách či "angličákách" nemůže být ani řeč, tedy pravda asi před čtrnácti dni jsem vyděl nevídaný úkaz. Tehdy rozcvičku vedla Péťa Zíková, která na konci rozcvičky řekla: „ teď každý 15 angličáků“. Jediný kdo tyto angličáky dělal byla zmíněná Péťa a Vláďa Slobodzian. A že by po tréninku následovalo dlouhé protažení toho jsem si také nikdy nevšiml. Sem tam někdo dělá kompenzační cvičení, někdo se lehce protáhne, někdo pro změnu zaposiluje a většina předstírá snahu něco dělat přičemž akorát tak kecají.
Tudíž mě napadají otázky, na které bych rád slyšel odpovědi: K čemu oddílu je, že trenéři vědí, jak má rozcvička vypadat, když se neaplikuje? A proč taky musí být rozcvička pod vedením a ne individuální, jelikož ji nikdo nebere vážně?
Děkuji za odpovědi Bizon

Přístup k rozcvičce

Ano, ne vždy rozcvička na Slavoji vypadá tak, jak by měla vypadat. Důvodů je hned několik. Např. organizační,
kdy konec jednoho tréninku se prolíná se začátkem tréninku následujícího a může docházet k menšímu chaosu, zdržení apod. Další důvod je velký počet a široké spektrum rozcvičujících se hráčů a hráček, často
od těch nejmladších až po ligové dospělé hráče. Bohužel ne vždy jdou naši " nejlepší " příkladem.
Ale hlavní důvod je v tom, kterém hráči, hráčce, který( á ) buď přijde na trénink s cílem na sobě pracovat
a zlepšovat se, pak i rozcvička bude poctivá a smysluplná, nebo to má " nastavené jinak " a ani neustálé
napomínání a vysvětlování ho nepřesvědčí a k ničemu nepřinutí.
I můj názor na rozcvičku, co by hráčky v mládežnických kategoriích, se vyvíjel. Postupem času, jak se zvedaly
tréninkové objemy a rostla výkonnost ( často se trénovalo třífázově a o různá zranění a namožení nebyla
nouze ), mě to donutilo přistupovat k rozcvičení a kompenzačnímu cvičení uvědoměleji a zodpovědněji.
Jsem přesvědčená, že to je jeden z hlavních důvodů mé dodnes trvající aktivní činnosti, v podstatě bez
vážnějšího zdravotního omezení.
Toto povědomí o důležitosti a nezbytnosti rozcvičení a kompenzačního cvičení je NUTNÉ, a my o to
usilujeme, u hráčů budovat. Trpělivě jim vysvětlovat jak a proč se má rozcvička a kompenzační cvičení
dělat, vyžadovat to po nich a neustále se je snažit kontrolovat. Ovšem je nám jasné, že ne vždy se setkáme
s úspěchem, a týká se to v podstatě celého tréninkového procesu.
Jak už jsem výše zmínila, na hlavní Slavojské tréninky, které máme v út, stř, čt vždy od 17 do 19, chodí
velké spektrum hráčů ( a to i z jiných oddílů a my jsme za to rádi ). Přijdou s různým " nastavením "
a přístupem k tréninku, potažmo rozcvičce. Z tohoto pohledu se může některá rozcvička nezúčastněnému
opravdu jevit tak, jak bylo popsáno v předchozím komentáři. My trenéři jsme tady pak od toho, aby takových
rozcviček bylo co nejméně a tréninkový proces byl co nejkvalitnější.
Pokud budu i nadále " šéftrenérkou " na Slavoji, tak pro mládež model tréninku se společným rozcvičením
na začátku a kompenzačním cvičením na konci tréninku, zůstane zachován. Individuální rozcvičení zařadím
v tréninkové skupině, kde hráči už mají představu o náročnosti tréninkového procesu a vědí jak svůj
organismus na něj co nejlépe připravit.

Velka_cena_Prahy_logo_mensi.png