Časy se mění, známé tváře zůstávají

Nechtěl bych na Slavoji nikoho strašit, doufám spíš, že zpráva o mém návratu za stoly s nevysokou síťkou většinu potěší. A abych zase trochu nasál pinčesovou atmosféru, vypravil jsem se s tátou do Neratovic, kde ségra nastoupila, zhruba po dvou letech, k novým bojům na turnajích BTM.  Prvním výrazným dojmem, který mě rychle vrátil do reality, bylo zjištění, že vstup do neratovické haly není v žádném případě bezbariérový. Již po několika schodech mě "zpátky na nohou" uvítal Martin se širokým úsměvem na tváři a rukama mokrýma z umývárny. Vrchní rozhodčí měl málo času vítat nějaké ty delegace a já šplhal dál. Po zdolání dalších desítek schodů jsem vyhopsal s pomocí berliček na tribunu v hlavní hale. K mé radosti se hned na první pohled dalo dobře rozeznat, kdo patří k bílo-modrým a kdo nikoliv. "Nová" kolekce od výhradního dodavatele, fy JOOLA, byla dobře rozeznatelná (hráči a hráčky).

Několik minut mi trvalo se rozkoukat, ale nebyl jsem tak dlouho pryč, abych nepoznal turnajemi protřelé a známé tváře, a to nejen z pražských oddílů. Celkově by se dalo říci, že jsem se viděl a zdravil s těmi, se kterými jsem se pozdravit chtěl a také rád jsem s dotyčnými prohodil pár slov. V Neratovicích bylo na turnaji k dispozici dohromady 18 stolů, 16 v hlavní a 2 ve vedlejší menší hale (tam se hrála útěcha juniorek), kam jsem s pomocí organizátorů a pí. vrátné propajdal skrz dívčí prázdné šatny.

Nejmilejší ze všech rozhorů, zejména na téma mého "zdraví", jsem vedl průběžně během turnaje s Vendy Tenglovou (Orlicí z Budějic původem, ale už taky napůl Slavojačkou). Zvláště mě pobavila otázka: "Co máš s tím kolenem?" Velmi milá a vřelá byla i maminka Vendy, mezinárodní rozhodčí J. Tenglová, které moc děkuji za výpomoc, když měla jít ségra pískat.Smile Mohli jsme jeti dříve domů!

Návštěva v Neratovicích mě ničím nepřekvapila, všechno, a to doslova, zůstalo při starém - stejné tváře, stejný turnaj, stejné dusno v hale, prostě klasika. Některé věci se nemění (možná škoda)Embarassed. Na druhou stranu mě večer ve Zprávách přímo zaskočila reportáž o shromáždění a průchodu pravicových radikálů z neratovického náměstí městem do jakési putiky. Nyní už rozumím zavřeným hlavním vratům do haly a plným  ulicím s neklidným obyvatelstvem.

 


 

Jako malou perličku na závěr zde přihodím fotku dvou "mých" šroubů, jež mi byly tento čtvrtek vyšroubovány z nohy (nad kotníkem). Zkrátka normální šrouby, no...

DSC04799.JPG