Slavoj Praha stolní tenis je náš život

Podobně jako loni, tak jsem si i letos udělal dvoudenní výlet do nedaleké Vlašimi na školení rozhodčích. Loňského roku jsem si povýšil svojí licenci na "béčkovou", tento víkend byla v plánu licence o stupínek vyšší. Průběh tohoto klání jakoby kopíroval předchozí ročník, pouze s drobnými odlišnostmi a jiným datem. Škoda jen, že bylo takové vedro.

V sobotu ráno jsem musel opravdu brzy vstávat. Školení začínalo již v osm. Po příjezdu k vlašimskému Sporthotelu mě velmi snadno a rychle zaskočila neschopnost kohosi se Škodovkou zaparkovat tak, abychom i my ostatní stáli rozumně. U nás v Práglu bych už řval, ale zachoval jsem si, jako téměř nikdy v podobných situacích, chladnou hlavu a nechal to být. Po "akreditaci" a ubytování se již chýlila hodina osmá, tedy počáteční v rámci školení.

Lektorský tým se pro letošek nezměnil: expertem na soutěžní řád zůstává p. Drozda (ředitel soutěží ČAST), pravidla ST nám přednášel p. Michal (člen komise rozhodčích) a přednášku o novinkách v přestupním a registračním řádu vedl náš předseda (Slavoj) a sekretář celé ČAST p. Chyba. Celkem se školení účastnilo 22 borců a borkyň toužících zvýšit si kvalifikaci rozhodčího, z toho "áčkařů" bylo jen šest. Mezi nimi se rozhodně neztratilo duo mladých slečen z pražského Braníku, které se i na začátek školení oblékli jako by šli pískat ligu či MČR. Slušelo jim to, byli i v zadním koutě místnosti nepřehlédnutelné.

Celou sobotu se v neskutečně parném dni nepravidelně střídali tři lektoři vyprávějící o stolním tenise. Mě nejbližší byly povídky o pravidlech. Musím se přiznat, že i když stolní tenis dělám přes 2/3 života, stále se objevují nová a nová pravidla, která jsem neznal a neznám. K tomuto účelu jsou školení perfektní. Rovněž jsme si v dlouhém víkendovém vedřinci připomněli dávno zapomenuté zásady, předpisy a poučky. Ke konci nekončící soboty si šli "béčkaři" pinkat do haly, sextet statečných byl školen ohledně časového plánu. Povídání o časovém plánu bylo pro mě nové, poučné. Pan Drozda nám pak rozdal domácí úkoly, týkající se právě ČP. Každý dostal jiné zadání, každý se s úkolem vypořádal po svém. Po svižném zdolání úkolu vyhlížejícího na první pohled nevábně, mě opouštěly poslední zbytky hlavně mentálních sil. Rychle jsem splnil své hygienické standarty a hurá do hajan.

V neděli ráno, někdy kolem 03:30h, mě probudil kolega spolubydlící vracejíc se z noční túry po nočních podnicích. Stejně jako já zabořil i on svou hlavu do polštáře dosti ochotně, každopádně nekontrolovaně. Budíček mě hnal už v 07:00h na snídani. Kolega buďto neměl hlad, chuť, náladu nebo tak něco. Pokračování školení bylo dle rozpisu naplánováno opět na osmou – pro někoho krutá hodina. Poslední část se týkala výpočetní techniky a její využití v rámci ST. Lektorský tým zjevně příliš moderním pomůckám 21. století neholduje, vzhledem k jejich přesvědčování o nutnosti papírového formátu alespoň záložních výsledků. Já jsem pro, ale v rapidně menší míře než radili.

Po krátké diskuzi a reakcích na nemnoho neotřelých otázek jsme byli rozděleni na dvě nestejné skupiny dle výše licence. My "áčkaři" jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme se zprvu potili nad testem ze Soutěžního řádu, jako druhý, pro mě lehčí, následoval test z Pravidel ST.

Po obědě a před slavnostním zakončením nám všem byla sdělena radostná zpráva o úspěšném absolvování testové části. Zbývalo jen krátké rozloučení, poděkování a rychle domů. Za ne již tak horkého nedělního "poledního" klidu mě cesta zpátky trvala hodně slabou hodinku. Paráda! Příští červen se s velkou mírou pravděpodobnosti do Vlašimi nepodívám, leda tak stěhovat stoly, to pak jo!