Kam se ztratila úcta a tréninkové nasazení?

Po slavojském minikempu, kterého jsem se zúčasnitla, jsem se rozhodla napsat tento text. Tréninky se konaly v pondělí odpoledne, v úterý dopoledne i odpoledne.

Jsou věci, které asi nikdy nepochopím a to, jak ke všem tréninkům (nejen k těmto několika) přistupují naše nejlepší mladé hráčky. Mají sice mnoho talentu, ale s tím, jak to vypadá za stolem, jim brzy na soupeřky ani ten talent stačit nebude.

Já chodím trénovat jen občas, bohužel v dobu, kdy se trénuje právě s mladými děvčaty. Pokaždé jdu na trénink s tím, že si chci zahrát, nakonec to dopadne vždycky tak, že se holky šklebí, že musí trochu makat a to už vůbec nemluvím o tom, že by je napadlo, že by se měly kombinace dohrávat. To se pak projevuje v zápasech, když jsou překvapené, že jim to někdo vrátí na stůl víc než dvakrát.

Co se týká minikepmu, měla jsem možnost mluvit i se staršíma holkama, které to vnímají stejně jako já. Některé, které se mnou hrály, mi říkaly, že mají po dlouhé době konečně radost ze hry. Žádný ze všech tří kempových tréninků neodehrály mladé naplno. Možná že ani na polovinu. Z dalších názorů, co jsem se doslechla, a který se mi zdá nejvýstižnější, je tento: Tím, že k tomu holky takhle přistupujou, tím trpíme my všichni.

Nejhorší ze všeho však je, jak se chovají ke své trenérce. Nevím, jestli si uvědomují, že mají tu možnost trénovat u jedné z nejlepších trenérek v republice. Pro mnoho lidí je toto pouhým snem a oni nejen, že si dovolí se poflakovat, když s nima trénuje, ale dokáží jí i odmlouvat. Neuvěřitelné.

Já, když na tréninku slyším, s kým mám hrát, a je to jméno jedné ze dvou holek, tak si v duchu říkám: "Tohleto mám za trest?" Následně na to, jsem při kombinaci zpocená víc já, i když blokuju.

Všichni to s nima myslí dobře, ale ony mají pocit, že se jim nic nemůlže stát, a tak by to nemělo být. Dokud si samy neuvědomí, že takový přístup není možný, nevím kam to povede. Nebo možná vím, ale nechci být sprostá.

Myslím, že dotyčná děvčata ví, že se tady píše právě o nich!

Slavoj Praha, 16. - 17. 11. 2009

Hudy

Komentáře

Kam to spěje?

Když jsem před čtyřmi lety přišla na Slavoj, bývalo na tréninku hodně hráčů - dospělí, studenti a mládež nejen ze Slavoje. Hráčů časem ubývalo a stále ubývá. Většina lidí má omezené množství volného času, když se rozhodne tento čas věnovat pingpongu, chce si poctivě zatrénovat. Místo toho dělá sparinga hráčkám, které se nesnaží a neocení to.                                                 
Na tréninku jsem téměr každý den, vím o čem píši...

Petra

Obrázek uživatele admin

Máte pravdu

Oprava, máte pravdu, já se mýlím, vždycky!