Poslední utkání sezóny mužského béčka s parádní koncovkou

Před 22. kolem pražských soutěží nám bylo jasné, že naše "slavné" mužské béčko bude tímto utkáním končit svou mistrovskou sezónu. Nasbírali jsme během ní bodů tak akorát, abychom se nemuseli bát sestupu či baráže, a ani si nemusíme dělat starosti s play-offem. K poslednímu utkání jsme razili na Niňo, tj. na Kotlářku. Mač startoval bezprostředně po skončení televizního utkání SK Kotlářka vs. Baník Havířov, resp. než se všechno složilo, odvezlo a připravilo k běžnému provozu herny. Pan Kaucký vyhlašoval čtyřhry po půl deváté.

Ještě než se šlo hrát, potkal jsem na Kotlářce mnoho známých tváří, zvláště z extraligového prostředí, se kterými jsem chtě-nechtě prohodil pár slov. Extraligu pískali, resp. otáčeli čísílka a zapisovali, pp. Haralík s Votípkou za asistence slečny Slobodzianové. Pozdravil jsem se i s klukama od led panelů, kteří téměř všichni do jednoho nosí oranžová trička z ME v Ostravě jako pracovní dresy, chvályhodné. Když si tedy konečně odvezli ty předražené hučící bannery, začalo opravdové drama.

K utkání jsme nastoupili v těchto sestavách:

  El Niňo Praha G Slavoj Praha B
A Michal Bútora X Ondřej "Bizon" Sklenář
B Ondřej Lebl Y Michal "Šami" Musil
C Prokop Sedláček Z Honza "Furtsistěžuje" Poledne
D Petr Skřivánek U Ondřej "Males" Maleček

Proti mně a Málesovi nastoupili do čtyřhry pp. Navrátil a Zimčík, kterým jsme vítězství již tradičně darovali. Bohužel ani na stole číslo jedna neměli Bizzy s Šamim štěstíčko, a tak se opět opakoval nepříznivý stav po čtyřhrách 0:2. Horší bylo, že Bizon vytekl v prvním singlu s mladým a nadějným Bútorou, 0:3.

El Niňo má v sestavě eskadru mladých pušek kam jen oko dohléne, k utkání jež pro domácí znamenalo mnohé, obzvláště při pohledu na tabulku 1. třídy A, mohlo a bylo připraveno nastoupit více hráčů, než-li jich my máme na soupisce. Pan Kaucký jako nehrající kapitán (rovněž mohl nastoupit) pečlivě vybíral a skládal to nej, co má.

Utkání se dostalo do stavu 4:2 pro domácí, kdy už jsem začínal cítit, jak se v herně postupně otepluje a roste vlhkost vzduchu - tradiční to kolorit večerních bojů na Praze 6. Musím přiznat, že to oproti jiným večerům, kdy jsem na Niňu hrál, bylo lepší, ale stejně jsem si svou "milou" poznámku neodpustil. Niňo's Young Guns to doma hrají chytře: nicmoc na rotaci, občas rychlý náraz s boční a už to mastí topspinem bez spinu. Exkluzivním příkladem je p. Skřivánek. Na domácích byla vidět touha uspět - hráli doma o záchranu. Domácí prostředí, určitě lepší tréninková morálka a úderová jistota z ní plynoucí, tož byly výhody Niňa. Pro nás tak hovořily snad jen větší zkušenosti a uvolněnost, když už o ni nejde.

Po další sérii zápasů bylo průběžné skóre 4:8 z našeho pohledu. Co se ale dělo potom - nechápu kde se v nás vzalo? Šňůrou šesti po sobě jdoucích zápasů jsme otočily koloběhem utkání. K posledním dvoum dvouhrám jsem nastoupil já a Males, obě skončily v pátém setu - Males +9, já +10. O takovém ztvratu jsme snad ani nesnili.

Momentum utkání byl zápas Bizziho se Skřivánkem, který náš manažer vyhrál v pátém, a podpořil tím Šamiho, aby ještě zabojoval na svém stole. Pánové, klobouček dolů, ale i před soupeřem. Myslím, že už v sezóně následující budeme mít s hráči typu Bútora ještě daleko větší starosti. Celkově za nás Males 3 body /příjemně překvapil/, já rovněž 3 body, Bizon a Šami po dvou. Všichni jsme min. jednou prohráli a každý s někým jiným. Utkání skončilo nejtěsnějším možným rozdílem 10:8 pro nás a dohráno bylo až v pátek v 0:20h.

Teď již zbývá jen: "Díky za sezónu pánové!"

MCR_Teplice 2019 banner.png