EVTTC 2011 v Liberci jak se patří

Letošní nebývale nabitá sezóna 2010/2011 pokročila ke svému vyvrcholení v podobě Mistrovství Evropy veteránů 2011 (dále jen EVTTC) v Liberci. Turnaj pořádaný primárně domácím SKST Liberec ruku v ruce s dalšími partnery, které nebudu jmenovat, se hrál ve čtyřech soutěžních a jedné tréninkové hale na více než 90 stolech ve sportovním areálu krajského města v termínu 19. -25. 6. 2011. Ředitelem EVTTC byl p. Milan Šimáček z Prahy. Už v neděli od 19h startoval šampionát honosným slavnostním zahájením.

evttc_logo.jpg

V tu dobu jsme už byli přítomni a připraveni jako pořadatelé, ve slušivých oranžových tričkách, zasáhnout, bylo-li by třeba. Co se týče slavnostního zahájení, ta potřeba tam byla. Během asi hodinového programu postupně nastupovaly na plochu vlajkonošky, kteréžto zůstávaly stát u "svých" vlajek, byly zřetelně zmoženy náročností svěřeného úkolu. Nejméně tři z těchto děvčat bohužel podlehly únavě a padly k zemi. Jinak to bylo parádní zahájení – profi speaker (moderátor), vizuální efekty, atmosféra, a i show s pinčesovým nádechem po oficiálním zahájení bylo … Vystoupila taneční skupina s breakdancem, dívčí formace aerobiku a jako lahůdka na závěr 4 kluci na chůdách, které znáte z televizní talentové soutěže a říkají si Long Vehicle Circus. Ti televizní máňové byli asi nejhorší, fakt.

Od pondělka už začal EVTTC naostro. Ve všech halách se rozjely soutěže jednotlivců ve skupinách po 4 hráčích nebo hráčkách. Vyjímkou byla jen soutěž dam nad 85 let, kde se hrála pouze jedna pětičlenná skupina. Hrálo se od rána do pozdního večera. V úterý se hrály ve skupinách čtyřhry – znovu od rána do večera.

evttc_2011_hotel_arena.jpg

Každý hrací i volný den bylo třeba dokonale připravit halu na den další. Proč dokonale? Protože jsme měli za šéfa Martina. Do Liberce jsem cestoval spolu s kamarády z loňského ME v Ostravě - Karlem a Michalem ("Ostraváci"). Každý z nás zodpovídal za jednu hrací místnost (halu), "pod sebou" jsme měli několik domácích. Po dohraném dni nás čekal nekonečný úklid a stavění rozbouraných ohrádek zpět do pravidelných geometrických tvarů (pokud možno s pravými úhly). Po zhasnutí a zamknutí menších hal se hall manageři přesunuli na "moji" Tipsport Arénu, aby mi pomohli. V hale A (Tipsport Aréna) se končilo zpravidla nejpozději.

Ve středu byl volný den pro hráče, nikoliv pro pořadatele. Šťastnější z nás dostali na necelé dopoledne volno. S klukama jsme před halou rozmýšleli, co a jak, aby se nedemokratickou volbou rozhodlo o výletu na Ještěd (má volba). Počasí se zrovna umoudřilo a ukázalo i vlídnější tvář, a tak se jevila návštěva Ještědu jasnou volbou. Byla to paráda! Na odpoledne byl každý z nás opět na hale, aby dohlížel na trénink těch, kteří ještě na poslední chvíli toužili zlepšit cokoliv ze svého umění.

evttc_2011_jested.jpg

Čtvrtek a pátek se vůbec ničím nelišili, z pohledu pořadatele, od pondělí a úterý, jenom hráči už nehráli ve skupinách, ale v pavouku (hl. soutěž i útěcha). Ve sportovním areálu města Liberce jsem potkal celou řadu známých tváří z celé republiky, ale i tváří nových. Celkem prý přijelo na 2400 aktivních hráčů a hráček (nejpočetnější výprava přijela z Německa, 900). V pátek večer, když se šli všichni bavit do Babylonu, byla parta největších pracantů tzv. Top-team na hale A, aby ji přestavěla na sobotní finálový program. Ze zkušeností bylo rozmístění stolů a velikost hracích prostor ponecháno zcela v kompetenci Martina, celkový výsledek pak s nadšením kvitovala garnitura nejvyšších z VIP lóže.

Samotný finálový den už byla procházka. Už i "neposlušní" účastníci se naučili ctít pravidla. Byl k vidění i krásný stolní tenis, ač jsem to nepředpokládal. Nejkrásnějším se pak stal aplaus při vyhlášení nové Mistryně Evropy v kategorii nad 85 let. Ta na oplátku zatančila vítězný taneček a tak se britská babička stala miláčkem všech přítomných (jeden zápas jsem ji dokonce i pískal, nezapomenutelné). Pak následovalo jen rozloučení a návrat domů.

Velka_cena_Prahy_logo_mensi.png